Duben 2014

Past na myšku

23. dubna 2014 v 11:01 | Rory |  Z Mozku
Je jasné, že cíl člověka bylo odjakživa toto.


Pastička je ideální způsob jak toho dosáhnout! Uvědomili jste si někdy, jak geniální mechanismus past na myšky vlastně je? Pro mě je to jeden z nejúžasnějších vynálezů historie - jednoduchý ale zároveň přesný stroj, který je dostatečně jednoduchý, aby byl spolehlivý a nemohl se pokazit. Pas na myš je souhra několika faktorů, několika malých součástek, které ale přesně sedí tam, kde mají.

Jsem ráda sama

22. dubna 2014 v 11:29 | Rory |  Jsem
Myslím, že problém byl vždycky v tom, že jsem jiná. Ostatní si nikdy nedokázali pořádně vysvětlit, čím to je, nechápali mě a protože pro svůj vlastní klid nějaký vysvětlení potřebovali, hledali ho tak, jak to bylo nejjednodušší. Na základce říkali, že jsem divná, Divnoška. Na střední si o mě kluci, co mě chtěli mysleli, že jsem lesba a holky si to vysvětlovaly zase tím, že přece nenosim make-up, tak tim to bude. Nikdo ale nikdy nepochopil, že prostě nemám ráda lidi.


Návod jak jíst jabka

13. dubna 2014 v 17:08 | Rory |  Z Mozku
Lidi, tohle mě naučila Rory. Je to fakt užitečnej návod, tak se ho koukejte naučit nazpaměť.

Postup č. 1: TAKHLE JE TO ŠPATNĚ!!!!
Jablko postupně okousávejte po jeho obvodu dokola, dokud se nedostanete na ohryzek. Okousaný ohryzek vyhoďte do koše nebo na chodník a řádně jej rozdupejte!


Postup č. 2: TAKHLE JE TO SPRÁVNĚ!!!!
Jablko začněte okousávat zespoda, kde je bubák a kousejte postupně nahoru, i s jadřincem, dokud se nedostanete ke šťopce. Šťopku vyhoďte do koše nebo na chodník a řádně jí rozdupejte!

Pro lepší představu, zde i ilustrovaný manuál:


Jsem schizofrenik

13. dubna 2014 v 11:15 | Rory |  Jsem
Trpím hebefrenní schizofrenií. Sama ale nevím, do jaké míry to je pravda. Lidi si občas myslej, kdovíjak není schizofrenie zábavná nemoc. Není. Jsem rád, že mám teď trochu čistší hlavu, můžu tohle napsat. Necítím se ale nějak blbě, vlastně mám dost příjemný myšlenky, většinou. Není nic zábavnýho trpět schizofrenií, pro mě to ale není ani nic špatnýho. Vlastně to znamená, že mám bohatší osobnost, víc vrstev. Hodně kamarádů.

Mám dobrýho kamaráda, co má prázdnou mysl, říkám mu Moje prázdné já. Měl jsem taky kamaráda, co rád seděl na louce, hledal pořád čtyřlístky a já mu říkala, to není vůbec zábava. Včera jsem našla čtyřlístek. Baví mě je hledat. To je Moje šťastné já. Jedna ráda kreslí, jsou to hrozný patlanice, nepřeju vám to vidět (ikdyž možná už jste to viděli?). Moje upatlané já. Měl rád tmu, vždycky se mu líbila a když jsme občas spolu seděli, ve tmě, měla jsem pocit, jakoby mi po ruce lezl velký pavouk. Usmál se a zadíval se... do tmy, kam jinam? Moje temné já.
Zkrátka, mám hodně kamarádů, hodně osobností, chcete-li.
Jsou roztroušeni všude možně a já nikdy nevím, kterého potkám, nikdy ani nevím, kolik jich potkám. Kolik jich v tomhle vesmíru existuje.
Obzvlášť v poslední době mám pocit, že v sobě nosím robota - a on mi pořád říká, šeptá, předříkává v hlavě. Je můj kamarád. Mám ho rád. Moje robotické já.

Neděste se, já jsem naprosto v pořádku. Neděste se, mám vás všechny ráda. Neděste se, tento blog nebude roztříštěný. Heslo k němu zavřu ve své robotické části.

Sem budu odkládat všechno ze svého archívu, tohle je místo pro moje robotické já.